I jednoduché organismy zkoumají okolní prostředí, ale teprve nejpokročilejší z nich – člověk, se dostal v tomto směru nejdál. Jenže hledání odpovědí na otázky neprovází pouze samé úspěchy a „pravdy“, ale i spousty omylů.
To ale k vědecké práci zkrátka patří a někdy může chybná představa umožnit vytvoření té správné. Mnohem důležitější je totiž představivost a nové nápady, pohledy a směry. I když může být většina z nich na hranici nesmyslů, jeden podivný a nepředstavitelný nápad třeba bude ten pravý.
Šest tisíc let stará Země středem vesmíru
Země je středem vesmíru a všechny okolní objekty krouží kolem ní. Taková byla představa geocentrismu, ze které se později vyvinul heliocentrismus, kdy bylo středem vesmíru pro změnu Slunce. Jak se ale ukázalo, Slunce nejenže není uprostřed, ale jedná se o hvězdu, kterých jsou v celém vesmíru miliardy.
Naše vlastní ego tak utrpělo silnou ránu. Nyní zůstává otázkou, kdy si oficiálně potvrdíme, že ve vesmíru nejsme ani sami. Důkazy jsou bohužel vzdálené nejblíže v oblasti několika světelných roků.
Ptolemaiovský geocentrický model vesmíru.
Ještě v sedmnáctém století se dle informací z Bible podařilo vypočítat přibližné stáří Země. Ta měla být „vytvořena“ v roce 4004 před naším letopočtem. Odhady vědců se v minulosti pohybovaly v rámci milionů let. Podle posledních informací z radioaktivního datování je stáří Země přibližně 4,54 miliard let. Výsledky byly potvrzeny i ze zkoumání meteoritů a měsíčních vzorků.
Atom je nejmenší částice
Atom byl dlouhou dobu základní kámen veškeré hmoty, která tvoří nás samotné i objekty kolem. Nakonec ale není tím jediným a konečným blokem. Dle posledních teorií dokonce ani netvoří významnou část vesmíru, ale pouze 4 % celkové hmoty.
Atom se ale skládá ještě z menších částic, ať už se jedná o protony, neutrony či elektrony, které jsou dle standardního modelu tvořeny elementárními částicemi v podobě kvarků a leptonů.
Atomy nejsou nejmenší, známe dvanáct elementárních fermionů a čtyři elementární bosony (CC BY-SA 3.0 MissMJ, Copsi)
Voda, země, vzduch, oheň a flogiston
Flogistonová teorie pojmenovaná po J. J. Becherovi předpokládala další element vedle čtyř klasických (oheň, voda, země a vzduch). Měl způsobovat hoření látek. Teorii vyvrátil Antoine Lavoisier, který položil základy chemie, zákonu o zachování hmoty a zformuloval funkci kyslíku při spalování.
Čtyři živly (CC BY-SA 3.0 Ratomir Wilkowski)
Podle lebky poznáš člověka
Prvního označení pseudověda se dočkala takzvaná frenologie, která pod záštitou rádoby odborných závěrů popisovala souvislost tvaru lebky s charakterovými rysy lidí. Podle této teorie bylo možné odhalit budoucí trestance pouze z tvaru jejich lebky. To se ale naštěstí podařilo vyvrátit a tato pseudověda byla nakonec zavrhnuta.
Zloděj či vrah? Podle frenologie je to jasné (Autor Bilz, 1894, public domain)
Frenologie je také skvělou ukázkou, jak lze nesmyslný předpoklad škálovat a rozpracovat do velkých rozměrů. Jak je důležité, aby se objevila kritická a nezaujatá analýza od jiných vědců, kteří nejsou v dané teorii „utopeni“.
Těžší objekty padají k zemi rychleji
Známý Galileo Galilei se zasloužil o velké a důležité pokroky pro lidstvo. Mnoho velikánů včetně Newtona či Einsteina ho považovalo za prvního zakladatele skutečných vědeckých metod. Ve svém experimentu potvrdil, že gravitační zrychlení působí na všechny objekty stejně.
Dlouhou dobu i sám Leonardo da Vinci totiž předpokládal, že těžší objekty padají k zemi rychleji než ty lehčí. Isaac Newton později Galileovu teorii rozvinul do všeobecných zákonů gravitace, Einstein pak znalosti posunul do vesmírných rozměrů.
Duše v srdci
Srdce je nejdůležitější části oběhového systému pro přenos živin v krvi. Za tento objev může William Harvey, který zkoumal a odhalil funkce tohoto systému. Za své názory byl zesměšňován, ale to už je úskalí průkopníků.
Do té doby totiž panoval názor, že v srdci je ukryta duše a inteligence člověka, oběh krve místo toho zajišťují játra. Dnes už přitom srdce, tuto organickou pumpu, dokážeme v případě potřeby vyměnit.
Omyly vedou k úspěchu
Základem pokroku je poučení z vlastních i cizích chyb, neustálé prověřování platných informací i nových pohledů a názorů. V minulosti i současnosti se omyly nevyhnuly žádnému vědci. Například Nikola Tesla byl přesvědčen, že si lidstvo nikdy neosvojí schopnost zacházet s jadernou energií, mnoho vědců nesouhlasilo s teorií relativity.
Země je placatá, nic těžšího než vzduch nemůže létat, přeplutí oceánu je nemožné, stejně jako vysoké rychlosti pro člověka. Takových výroků je mnoho a jejich autory jsou velmi inteligentní lidé.
Nespokojenost s existující teorií či názorem často vede k dalšímu rozvoji.
