Zdá se, že DNA jako datové úložiště zase není až takové sci-fi a čistě teoretický nápad. Tvrdí to alespoň tým výzkumníků z newyorské laboratoře NYGCC a Kolumbijské univerzity, kteří do molekuly DNA dokázali úspěšně uložit vcelku běžná současná data a poté je i přečíst zpět (Science, via Phys.org).
Yaniv Erlich a Dina Zieliniská do DNA zapsali kompletní operační systém, krátký film, padesátidolarový dárkový poukaz na Amazon nebo třeba počítačový virus. Nejprve soubory složili do jednoho komprimovaného celku a jejich bity pak mapovali na jednotlivé části DNA.
Molekula DNA je mnohem odolnější než jakékoliv tradiční datové úložiště, v rámci experimentu totiž zjistili, že by dokázali informaci přepsat až 2,18 × 1015krát než dojde k jejímu definitivnímu opotřebování.
DNA je největší přírodní pevný disk s vlastním kódováním. Grafika: Wikipedie, CC-BY-SA
Vědci zároveň vypočítali, že by do jednoho gramu DNA dokázali pomocí svého algoritmu zapsat a znovu přečíst až 2,14 × 106 bajtů, tedy okolo 215 PB.
Tak kde to tedy skřípe? Nejprve v samotné přípravě biologické hmoty k uložení dat. K výrobě dostatečného množství pro uložení 2 MB dat potřebovali 7 000 dolarů a k přečtení 2 000 dolarů. Další překážkou by byla rychlost zápisu a čtení, protože s něčím takovým výrobci laboratorního zařízení pro analýzu DNA jednoduše nepočítali.
Na podobné kapacity si budeme muset ještě počkat
Do pár kilogramů syntetické DNA bychom tedy sice dokázali uložit všechna data, která kdy lidstvo vytvořilo – to už máme prakticky ověřené, ale chvíle, kdy takové ukládání bude ekonomicky, časově a technologicky výhodné, je ještě opravdu vzdálená.
