Po vládě nad počasím touží lidstvo odedávna. Dlouho hráli v tomto oboru prim šamani, kouzelníci a kněží, jejichž prostřednictvím hledali lidé přímluvu u duchů a božstev. I u nás se vydávala v dobách sucha na dlouhé cesty náboženská procesí a ve starých kronikách se dochovaly zápisy o událostech, které mohly v lidech vzbudit dojem, že jejich modlitby byly vyslyšeny.
Například v extrémně suchém roce 1719 se 22. června vydali obyvatelé severočeské Dubé v procesí na Bezděz, aby tam poprosili o déšť Pannu Marii Monserratskou. Už na konci bezdězské bohoslužby se na bezoblačném nebi začaly formovat první mráčky. Na zpáteční cestě přes Doksy se na procesí spustil hustý déšť, který ho provázel až do Dubé.
Moderní doba spoléhá víc na vědu než na modlitby. Už dlouho vědci zkoušejí navodit kondenzaci vodních par v oblacích pomocí jodidu stříbrného a vyvolat tak srážky. Ve Spojených státech se snaží posílit srážky umělým navozením kondenzace vodních par v mračnech nad státy Idaho a Colorado, které se často potýkají s ničivými suchy.
O úspěšnosti metody se vedou dohady. Některé experimenty došly k závěru, že množství srážek zvýšit nelze. Ty nejoptimističtější zase končily odhady, že se množství srážek zvýšilo o polovinu.
Obecně platí, že není jednoduché zjistit, kolik srážek by spadlo z mračen bez lidského přičinění a kolik srážek navíc zajistil zásah člověka. Na pevnější půdu se pokusili dostat tyto odhady američtí vědci pod vedením Katji Friedrichové z University of Colorado v Boulderu a Roberta Raubera z University of Illinois v Urbana-Champaign. Výsledky jejich experimentu zveřejnil vědecký časopis Proceedings of the National Academy od Sciences.
Nasněžilo skoro 300 bazénů
Experimenty proběhly v lednu 2019 v Idahu. Pronajaté letadlo vylétlo do oblaků nad Payettskou pánví a v nich explozemi rozprášilo mikroskopické částice jodidu stříbrného. Vědci mračna předem pečlivě proměřili a přesvědčili se, že v oblacích nejsou „připravené“ žádné srážky. Mohli si tak být jistí, že pokud z mraků něco vypadne, bude to výsledek navozené kondenzace vodních par.
„Měli jsme mračna pod kontrolou od chvíle, kdy jsme v nich nechali rozptýlit jodid stříbrný, až do chvíle, kdy z nich začaly vypadávat srážky,“ popisuje průběh experimentu Katja Friedrichová.
Vědci zjistili, že kolem částic jodidu stříbrného skutečně kondenzuje vodní pára a vzniklá voda mrzne do sněhových vloček. Z mračen sněžilo něco málo přes hodinu. Za tu dobu dopadlo na plochu více než 2300 kilometrů čtverečních v průměru 0,1 milimetru srážek. Voda, která se v podobě sněhových vloček snesla z nebe na zem, by naplnila 282 olympijských plaveckých bazénů. Není to nijak omračující výsledek. Ale v tomto případě si mohou být vědci jistí, že jde o „čistý výnos“.
„Kdybychom nenavodili v oblacích kondenzaci vodních par, žádné srážky by z nich nepadaly,“ zdůrazňuje Friedrichová.
Ze sněhu bude voda pro Colorado
Mnohde na vyvolávání srážek navozením kondenzace vodních par v oblačnosti do budoucna vsázejí. Sedm amerických států z povodí řeky Colorado například uzavřelo dohodu, že budou navyšovat množství srážek na svých územích navozením kondenzace par v mracích a přispějí tak ke zvýšení stavu vody v řece. Colorado slouží jako významná vodní cesta i jako zdroj vody a poklesy jeho hladiny mají nepříznivý dopad na hospodářství i životy mnoha lidí.
Friedrichová přiznala, že na základě provedených experimentů zatím nedokáže určit, jaký přínos zajistí podobné projekty. Každá zimní sněhová bouře se chová poněkud jinak a páry v oblacích reagují na dodaný jodid stříbrný po svém. K objektivnějším náhledům se vědci propracují jen sérií dalších podobných experimentů.
Se zasněžováním lyžařských svahů a běžkařských stop se v dohledné době nepočítá. Není totiž jednoduché se strefit se sněžením na vybraná místa. V tom je pořád podstatně účinnější výroba umělého sněhu „sněžnými děly“.
