V srdci galaxií se nachází supermasivní černé díry. Naše Galaxie není výjimkou. V jejím centru najdeme černou díru o hmotnosti 4 milionů Sluncí.
Materiál, který hodlá černý díra pozřít, se pohybuje po spirále a je urychlen až na polovinu rychlosti světla. Při tomto procesu dochází k vyzáření ultrafialového a rentgenová záření.
Podobné záření může být velmi nebezpečné pro život i atmosféry planet. Na Zemi se obávat nemusíme. Naše Sluneční soustava se nachází 25 tisíc světelných let od galaktického centra. Co ale podstatně bližší planety?
Vědci zkoumali účinek toho vysokoenergetické záření na exoplanety, které jsou méně než 70 světelných let od černé díry a mají hmotnost někde mezi Zemí a Neptunem.
Podobné exoplanety jsou v Galaxii nejrozšířenější. Vědci je rozdělují na super-země a mini-neptuny. V prvním případě se jedná o planety o něco větší a hmotnější než Země. Mini-neptuni jsou ještě větší a mají rozsáhlou plynnou obálku.
Vysoké dávky záření z blízké černé díry zničí atmosféry těchto planet, ze kterých pak zbude jen obnažené jádro. Planeta se z kategorie mini-neptunů přesune do kategorie super-zemí. Bude se jednat o objekt hmotnější a hustější než Země bez významnější atmosféry.
Okolo centra Galaxie tak mohou existovat jiné typy exoplanet, než je tomu v jiných částech Galaxie.
V centru je pořádně husto
V centrech měst je obvykle větší hustota zalidnění než na periférii. V případě Galaxie tomu není jinak.
Podle vědců je průměrná vzdálenost mezi dvěma kamennými planetami v různých planetárních soustavách v centru Galaxie asi 500 až 5000 AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce).
Pokud bychom si to převedli na „světelné jednotky“, tak světlo z jedné planetární soustavy letí ke druhé v průměru 70 hodin až 1 měsíc. V naší oblasti Galaxie je hustota hvězd výrazně nižší. Nejbližší hvězda od Slunce (Proxima Centauri) se nachází 4,3 světelných let daleko.
Podobně malé vzdálenosti mohou být ideální pro panspermii, což je teorie, která předpokládá, že se život může z jedné planety rozšířit na jinou. U černé díry bude asi dokonalé sterilní prostředí, ale malé vzdálenosti mezi hvězdami budou třeba také v hvězdokupách.
Planety s odfouknutou atmosférou známe
Exoplanety z galaktického centra zatím nedokážeme objevit. Nejběžnější metody detekce jsou citlivé na exoplanety, které se nacházejí u jasnějších hvězd ve vzdálenosti v řádu desítek až jednotek tisíc světelných let.
Exoplanety s odfouknutou atmosférou přesto známe. Vědci je označují jako planety s ultrakrátkou oběžnou dobou.
Tyto pekelné světy oběhnou svou hvězdu za několik hodin! Jejich velikost se pohybuje od 0,6 do 2,1 Země s průměrem okolo 1,3 Země. Podobné planety budou poměrně vzácné. Podle novějších odhadů se nachází jen u 0,1 % hvězd podobných Slunci.
Už z definice těchto planet asi tušíte, že atmosféru v jejich případe neodfoukla černá díra, ale záření mateřské hvězdy. Tak to alespoň říká jedna z teorií vzniku těchto světů.
Zdroj: CfA
