Doping erytropoetinem stál u strmého pádu nejedné hvězdy sportovního nebe. K nejslavnějším hříšníkům zneužívajícím tzv. EPO patří americký profesionální cyklista Lance Armstrong. Velký skandál vyvolalo i odhalení státem organizovaného dopingu u ruských sportovců, kde hrál erytropoetin jednu z hlavních rolí. Jak velký zisk dopingový hříšník vlastně získá?
Erytropoetin je hormon produkovaný ledvinami. Když se organismu nedostává kyslíku, hladiny erytropoetinu stoupají a v oběhovém systému přibývá červených krvinek přenášejících kyslík. Zásobování těla kyslíkem se pak vrací na původní úroveň.
Tak funguje erytropoetin například při pobytu ve velké nadmořské výšce. Výsledný nárůst počtu červených krvinek se skrývá v pozadí aklimatizačního procesu u horolezců připravujících se na výstupy ve velehorách nebo stoupající kondice sportovců připravujících se na vrcholné soutěže na vysokohorském soustředění.
Lidé s nemocnými ledvinami nemají produkci erytropoetinu na dostatečné úrovni a trpí nedostatkem červených krvinek čili anémií. Pro ně vyvinuly farmaceutické firmy erytropoetinové injekce. Záhy po uvedení na trh začali tyto preparáty zneužívat někteří sportovci k dopingu.
Tým nizozemských vědců nyní provedl test výkonnosti cyklistů dopujícím pod lékařským dohledem erytropoetinem. Výsledky jsou překvapivé. Po injekcích EPO skutečně stouply cyklistům počty červených krvinek a zvýšila se i jejich schopnost zásobovat tkáně kyslíkem.
Při skutečném sportovním výkonu, např. při individuální jízdě na čas nebo při závodě na vrcholek slavné jihofrancouzské hory Mont Ventoux však doping nepřinášel zjevnou výhodu.
Jsou Armstrong a spol. nevinní?
Znamená to, že Lance Armstrong a další dopingoví hříšníci nezískali erytropoetinem žádnou hmatatelnou výhodu? Jsou nevinní? Měly by je příslušné sportovní organizace rehabilitovat?
Nizozemská studie nedává na tuto otázku jasnou odpověď. Do experimentů nebyli zapojeni špičkoví cyklističtí profesionálové, ale cyklisté „hobíci“, kteří jezdí na kole sice hodně, ale jejich organismus není schopen výkonů srovnatelných s hvězdami profipelotonu formátu Chrise Frooma, Rotchieho Portea nebo Naira Quintany.
Organismus špičkových sportovců má často zcela jedinečné parametry a je možné, že na něj erytropoetinový doping působí jinak než na obyčejné smrtelníky.
Účastníci pokus byli instruováni, aby neměnili zaběhnuté tréninkové metody. Proto studie nedokázala odhalit přínos dopingu erytropoetinem pro schopnost snášet intenzivnější trénink. Je možné, že Lance Armstrong díky erytropoetinu dokázal podstoupit větší tréninkovou dřinu než jeho soupeři a dopracoval se díky tomu i vyšší výkonnosti.
Pokus byl zorganizován jako tzv. dvojitě slepý. To znamená, že cyklisté nevěděli, zda dostávají injekce erytropoetinu nebo neúčinné látky. Také lékaři a další odborníci vyhodnocující výsledky cyklistů neměli tušení, kteří sportovci skutečně dopovali a kdo absolvoval testy „čistý“. Teprve po skončení celé studie se ukázalo, „kdo je kdo“.
Za těchto podmínek se neprosazuje ani tzv. placebo efekt. Při dopingu ale může právě placebo efekt sehrát významnou roli, protože sportovec pochopitelně ví, že použil zakázaný prostředek, a je přesvědčen, že tím získává výhodu nad konkurencí. Ve špičkovém sportu, kde o výhře a porážce často rozhodují zdánlivé detaily, může být psychická převaha příslovečným jazýčkem na vahách, který rozhoduje, zda sportovec skončí v poli poražených nebo se bude radovat z vítězství.
Zdroj: The Lancet Haematology
