Změna ze zimního času na letní s biorytmy některých lidí citelně zamává. Trvá jim řadu dní, než se s posunem hodinových ručiček vyrovnávají. Jenže mnozí lidé jsou se svými vnitřními biologickými hodinami na štíru dlouhodobě a to s sebou nese nemalé problémy. Lékaři prokázali, že poruchy vnitřních biorytmů přispívají ke vzniku širokého spektra civilizačních chorob včetně obezity či kardiovaskulárních chorob.
Vědci rozdělují lidi na tři základní typy denní biologické aktivity čili chronotypy. Pozdě do noci jsou aktivní sovy. Od časného rána hýří aktivitou skřivani. Mezi nimi stojí tzv. pěnkavy, které jsou aktivní během dne a nesvědčí jim ani brzké vstávání, ani dlouhé ponocování.
Obecně platí, že starším lidem se posouvá jejich chronotyp směrem ke skřivanímu. Naopak v pubertě nabývá chronotyp řadu sovích charakteristik. Muži mívají optimum denní aktivity obvykle později než ženy.
Okolí přirozené nároky našeho chronotypu často nerespektuje. Když má student v rozvrhu přednášku časně ráno a je shodou okolností sova, nezbývá mu, než si nařídit budík a vyrazit do školy v době, kdy by jeho organismus nejraději ještě spal. Stejně trpí skřivan na výuce táhnoucí se do večerních hodin.
Američtí vědci nyní prověřili chronotypy skoro 15 000 vysokoškoláků a následně se podívali na jejich rozvrhy. Ukázalo se, že mnozí studenti nechodí do školy v souladu se svým chronotypem a čelí podobným problémům jako lidé, kteří cestují letecky napříč časovými pásmy.
U cestovatelů se dostavuje tzv. jet lag, nepříjemný stav vyvěrající z nesouladu mezi časem v místě přistání a tím, co jim ukazují pomyslné ručičky na jejich vnitřních biologických hodinách. Pokud se člověk dostává do jet lagu bez cestování jen proto, že je v místě svého dlouhodobého pobytu nucen k aktivitě v rozporu se svým vnitřním časem, mluví se o tzv. sociálním jet lagu.
Zvláště silný sociální jet lag pozorovali vědci u studentů s denní aktivitou sovy. Ti mají svůj přirozený denní režim školní docházkou rozhozený natolik, že se pak nedokážou plně soustředit ani ve večerních hodinách. Je to dáno tím, že americké školy začínají s výukou poměrně brzy, což představuje největší problém právě pro sovy.
Při vyhodnocení výuky za čtyři semestry se ukázalo, že rozvrh zásadně nenarušuje biorytmy jen u 40% studentů. Jistě ne náhodou mají právě tito studenti o poznání lepší prospěch. Asi 50% studentů je nuceno chodit do školy dříve, než se jejich organismus dostane do „plných obrátek“ a asi desetina přichází do školy v době, kdy mají vrchol denní výkonnosti už za sebou.
„Než abychom honili studenty-sovy dříve do postele v rozporu s jejich biologickými životními rytmy, měli bychom spíše vypracovat individualizovanou výuku tak, aby daný student mohl zohlednit nároky svých biologických rytmů a aby učení i školní docházka probíhaly v době, kdy je schopen se naučit nejvíc,“ říká vedoucí výzkumného týmu Benjamin Smarr z University of California v Berkeley.
Krásně to Benjamin Smarr vystihl, že? Ale zkuste se studií publikovanou v předním vědeckém časopise Scientific Reports ohánět ve škole nebo v práci a požadujte tam od vedení „individualizovaný přístup“ odpovídající vašemu chronotypu. Každý si na prstech jedné ruky lehce spočítá, s jakou asi pochodí.