Odborníkům se podařilo „vypěstovat“ funkční umělé embryo – a to úplně od nuly. Použili k tomu dva typy kmenových buněk, které rostly mimo tělo (v gelu) a později z nich vznikla počáteční stádia několika orgánů.
„Má anatomicky korektní oblasti, které se vyvíjejí na správných místech a ve správný čas,“ řekla vedoucí badatelka, Magdalena Zernicka-Goetz z University of Cambridge, v rozhovoru pro The Guardian. „To pro nás byla ta nejúžasnější věc.“
Předchozí pokusy o vypěstování umělého embrya selhaly, neboť jejich autoři pracovali pouze s embryonálními kmenovými buňkami (ESC). Problém spočívá v tom, že nový život nepovstává pouze z nich – pro správný vývoj jsou nezbytné i trofoblastové kmenové buňky (TSC) a kmenové buňky primitivního endodermu. Právě tyto buňky v kombinaci s ECS vytvářejí placentu a žloutkový váček.
Hlavním cílem tohoto výzkumu je dozvědět se maximum informací o tom, co se odehrává v počátečních fázích embryonálního vývoje. Je všeobecně známo, že řada (zhruba 15%) lidských těhotenství končí potratem v 1. trimestru, přičemž nikdo zcela přesně neví proč. Pokud budou mít badatelé zajištěný stálý přísun umělých „testovacích“ embryií, mohli by dospět k řadě nových a důležitých poznatků.
Zernicka-Goet a její kolegové pomocí kombinace geneticky modifikovaných myších ESC a TSC vystavěli jakési gelové „lešení“, které kmenové buňky mohly obrůstat, čímž vznikal útvar podobný normálnímu embryu.
„Věděli jsme, že interakce mezi různými typy kmenových buněk je pro vývoj důležitá, ale věc, která nás zarazila je, že se jedná o opravdové partnerství – tyto buňky se skutečně vzájemně usměrňují,“ konstatovala Magdalena.
Umělé myší embryo po 48 hodinách (vpravo) a 96 hodinách od stádia blastocysty (vlevo). Z modré části by se později zformovala placenta.
Po zhruba 4,5 dnech měli vědci k dispozici několik živých embryí, která vypadala stejně jako regulérní myší embrya. A sedmý den se embryo samo uspořádalo do dvou hlavních částí – počátků placenty a vlastního myšího mláděte.
Celý proces se obešel bez vajíček i spermií. Jedinou vadu na kráse tak představuje fakt, že byly vynechány kmenové buňky primitivního endodermu, tudíž nemohl vzniknout výše zmíněný žloutkový váček. I tak jde však o obrovský úspěch, který je významný například pro různé hypotézy „vzniku života“ - potvrzuje totiž, že samoorganizace bezvadně funguje.
Zdroj: University of Cambridge
