„Největší chyby jsme se ve válce v Iráku dopustili tím, že jsme podcenili odhodlání stoupenců Islámského státu k boji. Udělali jsme stejnou chybu jako ve Vietnamu,“ řekl v roce 2014 bezpečnostní poradce amerického prezidenta Obamy Tom Donilon a dodal, že „odhodlání k boji nelze nijak změřit.“
Tým vedený Scottem Atranem se pokusil přijít na kloub odhodlání bojovníků Islámského státu z vědeckého hlediska. Vojenská sociologie a psychologie už od dob 2. světové války připisuje odhodlání vojáků obětovat vlastní život jejich vzájemným vazbám upevněným prožitým nebezpečím a strádáním. Každý z nich je ochoten položit za své spolubojovníky život a ví, že to samé udělají bez váhání oni pro něj. V dnešních válečných konfliktech ale tato základní poučka zjevně neplatí.
Atran a jeho spolupracovníci zjišťovali motivaci bojovníků na obou stranách fronty konfliktu s Islámským státem. Využívali buď rozhovory s přímými účastníky bojů, nebo čerpali informace prostřednictvím anonymně vyplňovaných internetových dotazníků.
Zjistil, že vedle velmi pevných vztahů mezi bojovníky tu sehrává ještě důležitější roli oddanost „posvátným hodnotám“. Morální hodnoty, které tito lidé uznávají, jsou velmi odolné vůči jakékoli korupci. Lidé se jich nevzdají ani ze strachu, ani výměnou za blahobyt. A právě „posvátné hodnoty“ pohánějí své vyznavače k akci.
„Považují za správné, když takové akce podniknou. Nestarají se o to, co tím mohou získat, nebojí se následků svých činů,“ říká Atran v rozhovoru pro vědecký časopis Nature.
Z toho pak plyne síla jak bojovníků na straně Islámského státu, tak třeba i jejich protivníků z řad Strany kurdských pracujících na druhé straně fronty. Lidé bojující za „posvátné hodnoty“ jsou s to pravidelně porážet mnohonásobně silnější profesionální vojenské či policejní jednotky, jejichž příslušníci bojují za žold, pro povýšení a případně z obavy z trestu (např. za dezerci).
Ostatně i naše historie zná z dob husitských válek podobně neporazitelné „amatérské“ bojovníky „za svatou věc“ schopné porážet mnohonásobnou lépe vyzbrojenou přesilu.
„Posvatné hodnoty“ mají vliv i na mozkovou aktivitu
Výsledky svého šetření publikoval Tým Scotta Atrana ve vědeckém časopise Nature Human Behaviour. Zajímavé jsou ale i některá dosud nepublikovaná data Atrana a jeho spolupracovníků.
Vědci například vyšetřili aktivitu mozku lidí, kteří podřídili svůj život „posvátným hodnotám“, a zjistili u nich potlačenou aktivitu těch oblastí mozku, které mají na starost racionální uvažování. Tito lidé pak nezaváhají ani v těch nejvypjatějších situacích. Mají jasno, co je z jejich hlediska správné a co ne.
Na protivníky má odhodlání bojovníků za „posvátné hodnoty“ demoralizující účinky. Není to tak, že když se bojovníci střetnou s vysoce odhodlaným protivníkem, nastartuje to v nich ještě silnější odhodlání. Naopak, u většiny se tváří v tvář odhodlanému bojovníkovi vytrácí jejich vlastní odhodlání bojovat a třeba položit život.
Atran nyní spolupracuje s vedením amerických ozbrojených sil na systému identifikace vojáků, kteří reagují na střet s protivníkem bojujícím za „posvátné hodnoty“ rovněž zvýšeným odhodláním k boji. Není jich mnoho, ale najdou se.
„To jsou muži, které potřebujeme,“ říká Scott Atran.
Stoupenci Islámského státu nejsou šílenci
Lidé, kteří bojují za Islámský stát, nejsou podle Atrana šílenci, nejsou to ani lidé s mozkem „vymytým“ propagandou, nejsou to životní zkrachovanci ani nihilisté. Dokud to jejich protivníci nevezmou na zřetel a nepřizpůsobí tomu svou vojenskou strategii, budou mít jen minimální vyhlídky na úspěch.
Podle Atrana nám poznání islamistů z Islámského státu pomůže k lepšímu pochopení extrémistů žijících mezi námi.
„Velmi podobně jsou na tom třeba i militantní odpůrci potratů nebo extremističtí zastánci práva na držení zbraně. A také xenofobní rasově-nacionalistické skupiny. Ty verbují spoustu mladých lidí motivovaných posvátnými hodnotami a pevnými vztahy uvnitř skupin.
Je velice důležité, jak daleko už jsou tito lidé na cestě k extremistickému chování. Můžete je odradit, dokud jsou ještě na začátku. Pak na ně zabere zaměstnání, sex nebo něco jiného. Pokud zašli dál, pak už všechno kromě svých posvátných hodnot odmítají,“ říká Scott Atran.
Zdroj: Nature Human Behaviour
