Učitelům anatomie je a zároveň není co závidět. Na jedné straně si mohou užívat stability svého oboru. Pravděpodobnost, že by někdo objevil v lidském těle novou stehenní kost nebo trojklanný nerv, se pohybuje v těsné blízkosti nuly. Učebnice anatomie se proto příliš nepřepisují, ale spíše opisují. Na druhé straně si anatomové musí odepřít radost a vzrušení z novinek. Anebo ne?
Ani anatomie člověka není ještě dokonale prozkoumaná a v lidském těle se přeci jen – tu a tam – najde něco nového. Nejnověji se to podařilo nizozemskému týmu pod vedením Matthijse H. Valstara z Amsterodamské univerzity. Ve studii publikované lékařským časopisem Radiotherapy and Oncology vědci popsali nově objevenou slinnou žlázu.
Mohli bychom říci, že k objevu přišli, jako slepé kuře k zrnu. Ale namístě je spíše slavný výrok Louise Pasteura o tom, že náhoda přeje připraveným.
Nečekaný objev
Valstar a spol. se zabývali poškozením tkání po ozařování nádorů krku a hlavy. Tyto typy nádorů jsou silně odolné k nejrůznějším druhům léčby. Pokud proti nim vědci nasadí intenzivní radioterapii, hrozí poškození tkání nosu a krku, což s sebou nese problémy s dýcháním, mluvením, polykáním a také zvýšené riziko infekcí.
Nizozemci pátrali v hlavách pacientů s nádory krku a hlavy po buňkách nesoucích molekuly PMSA. Použili k tomu nové, vysoce citlivé zobrazovací techniky kombinující počítačovou tomografii a pozitronovou emisní tomografii. PMSA je typická pro nádory prostaty, ale Nizozemci z předchozích studií věděli, že se tato molekula vyskytuje také ve slinných žlázách.
Člověk má tři páry velkých slinných žláz - příušní žlázu čili glandula parotis, podčelistní žlázu čili glandula submandibularis a podčelistní žlázu čili glandula sublingualis. Kromě nich je člověk ještě vybaven asi tisícovkou malých slinných žlázek.
Na skenovacích snímcích hlav a krku pacienta narazili vědci na nebývale silný signál PMSA v nosohltanu. Podle anatomických učebnic se měly na tomto místě nacházet jen malé slinné žlázky. Velstar a jeho spolupracovníci ale viděli na snímku poměrně velký útvar. Jde snad o anomálii?
Vědci prošli více než sto dalších snímků a zjistili, že na nich je v oblasti nosohltanu rovněž patrná struktura odpovídající slinné žláze. Nešlo o žádný „ždibec“. Tkáň se táhla na délku čtyř centimetrů a byla uložena párově.
Snímky byly pořízeny na léčených onkologických pacientech a těm vědci nemohli ze zcela pochopitelných důvodů z nově odhalených slinných žláz odebrat vzorek pro histologické potvrzení objevu.
Pitvali tedy dvě lidská těla a na místě odhaleném pomocí moderních zobrazovacích metod skutečně narazili na tkáň slinné žlázy. Protože se nachází v blízkosti chrupavčité části Eustachovy trubice označované jako torus tubarius, dostala nově objevená slinná žláza vědecká název glandula tubarialis čili tubariální žláza.
Jak se mohlo stát, že tubariální slinné žlázy tak dlouho unikaly pozornosti? Jednou z příčin je jejich umístěni v části hlavy, kam se chirurgové při nejrůznějších zákrocích většinou nedostanou. Zbývající tři páry velkých slinných žláz jsou nápadné, ale tubariální žlázy jsou důkladně skryté a otorinolaryngolog by je uviděl pouze v případě, že by zavedl do nosohltanu nosem tenkou sondu se zdrojem světla a miniaturní kamerou.
Chránit před radioterapií
Velstar a spol. navrhují, aby se tubariální žlázy zařadily na čtvrté místo ve výčtu velkých slinných žláz člověka. Připouštějí ale, že někteří anatomové s takovou interpretací nebudou souhlasit, protože nově objevené žlázy se některými rysy podobají malým slinným žlázám.
„Samozřejmě by se dalo říci, že je to jen shluk drobných slinných žláz, které jsou všude v sliznicích hlavy a krku," říká například belgický otorinolaryngolog Vincent Vander Poorten.
Za mnohem důležitější ale považují vědci fakt, že tubariální slinné žlázy jsou vystaveny riziku poškození při radioterapií nádorů hlavy a krku. Po prozkoumání údajů o více než 700 pacientech s nádory hlavy a krku došli k závěru, že ozařování v oblasti tubariálních žláz má u pacientů za následek vyschlost v ústech a problémy s polykáním.
„Není pochyb, že byla objevena nová slinná tkáň," říká britský onkolog Chris Nutting z nemocnice Royal Marsden. „Jednou z oblastí, které se velmi věnujeme, je snaha identifikovat slinnou tkáň a při ozařování se jí vyhýbat, protože její poškození způsobuje jednu z významných komplikací radioterapie. Otevřenou otázkou zůstává, jak moc ochráněním této žlázy stav pacientů zlepšíme.“
Titulní foto: Kuebi = Armin Kübelbeck, CC BY-SA 3.0
