Tzv. Project Kino (od slova kinetický) si získal pozornost už v říjnu minulého roku. Tehdy jeho autoři, odborníci z MIT, publikovali studii zabývající se prototypem pohyblivého robotického šperku. Inspiraci čerpali z brouka Maquech (Zopherus chilensis), jenž je – po dekoraci zlatem a polodrahokamy – na Yucatánském poloostrově nošen jako šperk.
Vše stojí na staré mayské legendě o zamilovaném páru, jemuž byla zakázaná svatba. Princezna, kterou toto rozhodnutí zdrtilo, přestala jíst a pít - smrt pro ni měla být vysvobozením. V tom se nad ní smiloval místní léčitel/čaroděj, jenž dívku proměnil právě v tento hmyz. Její milenec ji pak nosil jako brož a ona tak strávila zbytek svého života blízko jeho srdci.
Pokud však nemáte rádi hmyz, považujete něco podobného za týrání zvířat či prostě jen nejste schopni mexického brouka propašovat přes hranice, pak pro vás Project Kino představuje skvělou alternativu.
Robotické šperky zvládnou hned několik věcí. Kromě pohybu (magnetická kola na obou stranách outfitu) umí vytvářet vzorce na sametovém oblečení, stáhnout dolů kapuci (po zaznamenání zvýšení teploty), poklepat vám na zápěstí (v případě nějaké příchozí notifikace) či zobrazit vaše jméno na LED displeji. V neposlední řadě mohou sloužit jako komunikační zařízení s mikrofonem a reproduktorem.
Roboti, kteří v sobě mají zabudovanou baterii s kapacitou 100 mAh, zatím vydrží konstantně fungovat cca 45 minut. Díky bezdrátové komunikaci a „uvědomování“ si své pozice by se mohli v budoucnu i sami dobíjet - stačilo by, aby oblečení obsahovalo malou bezdrátovou nabíječku.
Pro vědce z MIT je Kino jen začátkem dlouhé cesty. Následující léta by měla přinést nejen podstatné zmenšení, ale i větší autonomii robotů. Ti by měli být dokonce schopni „okoukat“ zvyky svých uživatelů a plnit roli jakýchsi osobních asistentů.
Zdroj: MIT, Foto: Jimmy Day (CC BY-NC-SA 4.0)
