Vědci z MIT Media Lab analyzovali šíření informace na sociální síti Twitter a zaměřili se na porovnání šíření nepravdivých (lživých) informací proti těm, které byly pravdivé a ověřené. Díky přímé spolupráci s Twitterem měli k dispozici obrovské množství historických dat (období 2006 až 2017), respektive tweetů a dodatečných informací, které zahrnovaly i časy retweetů a tedy i rychlosti šíření či další parametry. Jak se bohužel ukázalo, lež se šíří rychleji než pravda. A dokonce mnohem rychleji, než vědci očekávali.
Jedním z fenoménů dnešní doby jsou určitě „fake news“ alias falešné a lživé informace. I když takové informace byly v rámci naší civilizace od „počátku věků“ a lež patří mezi jeden ze základních obranných a strategických schopností člověka, s příchodem celosvětových sociálních sítí se tato forma informace začala projevovat v obrovskému objemu a ve spojení s dalšími sociálními aspekty našich mozků. Podle vědců totiž za oblibou šíření těchto informací nestojí pouze hloupost.
Test rychlosti: lež vs. pravda
Při analýze dat vědci měřené twitterové účty očistili od botů, naměřená data by se tak měla týkat skutečných lidí, respektive jejich twitterových účtů. Základní výsledky nevypadají na první pohled tak rekordně – falešné informace mají o 70 % vyšší šanci na sdílení (retweet) než pravdivé a ověřené.
Problém ale nastává s kaskádovým zvětšováním tohoto rozdílu. Dosažení 1 500 lidí trvá falešné informaci v průměru 6x kratší dobu než u pravdivé informace. Pokud se ale vezmou v potaz příspěvky s obrovským množstvím sdílení, které jsou nepřerušené (retweetuje se stále jen ten původní tweet), je šíření nepravdivých informací už řádově rychlejší než u tweetů s pravdivými údaji. U desetinásobného sdílení už je rychlost šíření lži přibližně 20x rychlejší než u pravdy.
Nejhorší je politika
V rámci měření 126 tisíc podobných velkých retweetovaných kaskád, které obsahovaly informace ze všech možných oblastí (zábava, byznys, věda, terorismus, přírodní katastrofy, pověry), tvořily rekordních 45 tisíc živých kaskád informace z politické oblasti.
Aby bylo možné ověřit, co je pravda a co lež, využívali vědci ověřovací nástroje v podobě webů jako factcheck.org, hoax-slayer.com, politifact.com, snopes.org. urbanlegends.about.com nebo truthorfiction.com a jejich data.
Důvod oblíbenosti lži? Možná přitažlivá novota
Vědci se pochopitelně zabývali i tím, proč se takový jev ve sdílení lživých a neověřených informací děje, protože je to problém napříč celým světem a děje se ve všech zemích a napříč sociálními skupinami.
Představili hypotézu „novoty“, kdy nová forma informace, která je jiná a novější, než původní stará a „nudná“, přitahuje více a tedy zajišťuje i větší šíření. Dalo by se to trochu připodobnit k bulvárním informacím a titulkům, které většinu populace zaujmou více, než běžně „nudně“ napsané nadpisy. Efekt zájmu a kliknutí je velmi jasně měřitelný a ověřený.
Nová verze informace (byť lživé) tak s sebou přináší určitou zvýšenou emoční odezvu, která ve výsledku znamená, že člověk danou informaci s větší pravděpodobností šíří dál.
Řešení není jednoduché
Pokud by takové lživé informace sdíleli jen boti, šlo by dle výzkumu o jasný technologický problém a měl by tedy i technologické řešení. Smutnou zprávou ale je, že se jedná o lidský problém, který nelze takto jednoduše vyřešit.
Šíření lživých informací má totiž dva základní odlišné tábory – lidi co nepravdivé informace šíří záměrně a lidi, co je šíří nevědomky. Ať už z důvodu jejich hlouposti nebo absence zájmu o ověřování zdroje.
Řešení fenoménu „fake news“ tak musí být několikaúrovňové a musí řešit i samotné základní vlastnosti lidského mozku, třeba v podobě zmíněných emocí. Tvůrci se vyjádřili, že tento fenomén se s velkou pravděpodobností týká i Facebooku a dalších sociálních sítí.
Facebook už před nějakou dobou oznámil, že začne limitovat dosah některých virálních příspěvků, což je možná jeden z prvních kroků, jak začít šíření informace nějakým způsobem regulovat. Zároveň to ale nesmí omezit šíření pravdivé informace, což není jednoduché. Stále je tak nutné vyřešit i rozpoznávání lživé a pravdivé informace. Základním pravidlem je ověřování původního zdroje informace či porovnání se skutečnými změřenými výsledky.
Originální materiál k výzkumu si můžete přečíst na stránkách Sciencemag.org (PDF)
