Betlémská hvězda patří neodmyslitelně k Jesličkám. Nad nimi je obvykle znázorněna jako „hvězda s chvostem“ nebo-li kometa. Naopak ve filmových zpracováních má často podobu jasné hvězdy. Jaký je skutečný původ betlémské hvězdy?
Ježíšek se nenarodil 24. prosince roku 0
Ježíš Kristus se nenarodil 24. prosince a už vůbec ne v roce 0, který náš kalendář ani nezná. Nenarodil se dokonce ani v roce 1.
Náš gregoriánský kalendář je postaven na výpočtech, které učinil římský kněz Dionysius Exiguus (470–544). Při výpočtu velikonoční tabulky se snažil dopočítat data, kdy byl Kristus ukřižován. Vzhledem k obrovskému časovému odstupu nebyly jeho výpočty příliš přesné.
Předpokládá se, že se Kristus narodil někdy mezi léty 4 a 7 před naším letopočtem. Tento odhad potvrzuje i smrt krále Heroda. V tomto případě si můžeme poprvé pomoci astronomií. Herodes měl zemřít krátce po zatmění Měsíce, což je úkaz, který můžeme vypočítat i zpětně hluboko do minulosti.
Zatmění Měsíce je bohužel také poměrně častý jev, takže v daném časovém úseku bylo zatmění několik. Nejcitovanější je z března roku 4 př. n. l. K zatmění ale došlo také v lednu a v prosinci roku 1 př. n. l.
Betlémská „hvězda“
Ve druhé kapitole Matoušova evangelia se uvádí, že se tři mudrci (mágové) ptají krále Heroda: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Ve verších 9 a 10 se dočteme: „Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se velkou radostí.“
Samotné označení hvězda není žádným vodítkem. Ve středověku se pojmem hvězda označovaly všechny nebeské objekty vyjímaje Slunce a Měsíce. Pokud Betlémská hvězda existovala, můžeme tušit, že se jednalo o jasný úkaz, ale jeho síla mohla být i symbolická (astrologická).
Kometa to nejspíše nebyla
Betlémská hvězda je znázorňována často jako kometa. Záznamy tehdejších hvězdářů ale nenaznačují, že by se v daném období na obloze objevila nějaká jasná vlasatice. Z astrologického hlediska nemůžeme kometám přisoudit žádnou zásadní roli. V minulosti byly obvykle považovány dokonce za posly špatných zpráv.
Konjunkce planet?
Johannes Kepler si během svého pobytu v Praze před Vánocemi 1603 všiml zajímavého úkazu – konjunkce Jupiteru a Saturnu. Pod pojmem konjunkce si zjednodušeně řečeno můžeme představit situaci, kdy se dvě tělesa nacházejí na téže pozici na obloze.
Kepler tehdy neměl úplně správnou představu, co to konjunkce je, ale přesto ho napadlo, že Betlémská hvězda mohla být právě konjunkcí.
Pokud by se jednalo o konjunkci dvou jasných planet, byl by to více než zřetelný úkaz a k astrologickému významu by bylo také hodně blízko.
Konjunkce nejjasnějších planet jsou relativně běžné a v daném úseku jich bylo více.
Jupiter a Saturn
V roce 7 před naším letopočtem nastaly dokonce tři konjunkce Jupiteru a Saturnu:
- 29. května
- 30. září
- 7. prosince
Saturn je považován za hvězdu židovského národa. Jupiter je považován za královskou hvězdu. Ke konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb – v posledním znamení zvěrokruhu. Ryby symbolizovaly poslední věk, konec významné etapy či příchod mesiáše.
Další konjunkce
Mezi velmi výrazné patřily také konjunkce Venuše a Jupiteru. Venuše je symbolem plodnosti, jedná se po Slunci a Měsíci o třetí nejjasnější objekt na obloze. Jupiter je čtvrtým nejjasnějším objektem oblohy. Během konjunkce 17. června roku 2 před naším letopočtem obě tělesa na obloze téměř splývala v jednu jasnou „hvězdu“. Poblíž Venuše a Jupiteru byla navíc nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. Regulus byl považován za královskou hvězdu.
K další významné konjunkci Jupiteru a Venuše došlo 12. srpna roku 3 před naším letopočtem. Obě planety byly pozorovatelné na východě před rozbřeskem – a v Matoušově evangeliu se píše o hvězdě na východě.
Ostatní konjunkce
- 19. května roku 3 př. n. l.: konjunkce Merkuru a Saturnu
- 12. června roku 3 př. n. l.: konjunkce Saturnu a Venuše
- 11. září roku 3 př. n. l.: konjunkce Jupiteru a hvězdy Regulus
- 17. února a 8. května roku 2 př. n. l.: konjunkce Jupiteru a hvězdy Regulus
Nemohla to být supernova?
Supernovy byly v minulosti označovány jako „nové hvězdy“. Na nebi se z ničeho nic na pár týdnů objevila nová a velmi jasná hvězda. Blízké supernovy mohou být dokonce vidět i během dne. Dobrým příkladem slavné supernovy je ta z roku 1054. Jejím pozůstatkem je Krabí mlhovina v souhvězdí Býka.
Podle jedné z hypotéz mohla být Betlémská hvězda supernovou v galaxii v Andromedě. Neexistují však žádné jednoznačné záznamy nebo důkazy o výbuchu jasné supernovy na přelomu letopočtu.
Proč je betlémská hvězda kometou?
Je velmi pravděpodobné, že betlémská hvězda byla skutečně konjunkcí dvou jasných planet. Proč je ale dnes znázorňována jako kometa? Odpověď zřejmě leží na severu Itálie.
Na počátku 14. století dostal slavný italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni (Cappella degli Scrovegni) v Padově. Kapli nechal postavit Arrigo degli Scrovegni, aby odčinil hříchy svého otce – známého lichváře.
Kaple byla vysvěcena v září 1305 a její interiér zdobí nádherný cyklus fresek. Jednou z nich je freska Klanění tří králů, která zachycuje narození Krista.
Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že ho zakreslil do fresky. K návratu Halleyovy komety dochází jednou za 75 let. V době narození Krista byla Halleyova kometa vidět v roce 12 před naším letopočtem, což je asi příliš brzy na to, abychom ji mohli považovat za skutečnou Betlémskou hvězdu.
Giotto se vydal i do vesmíru
Přibližně 680 let poté, co Giotto di Bondone ztvárnil Halleyovou kometu na fresce v padovské kapli, se do vesmíru vydala evropská sonda nesoucí jeho jméno. Dne 14. března 1986 prolétla sonda Giotto ve vzdálenosti necelých 600 kilometrů od jádra Halleyovy komety…
