Každý říjen se už drahně let koná setkání milovníků starých počítačů zvané Bytefest. Také místo konání je tradiční – kulturní sál nádraží Praha Smíchov. Bytefest letos proběhl o uplynulém víkendu. Podívejte se, jak taková akce vlastně vypadá, jaké „podezřelé“ existence tam lze potkat a co si z ní může odnést „obyčejný člověk“, který starými platformami nežije, ale zvědavost mu nedá.
Pestrá počítačová výstavka
Je třeba říct, že Bytefest není jedinou podobnou akcí, kterou milovníci zašlé slávy osmi (i více) bitů pořádají. Takových setkání je celá řada, mnohé jsou tematicky zaměřené jen na jednu platformu. Výhoda Bytefestu je jednak v tom, že zde uvidíte starých počítačů celou řadu, takže pro získání nějakého povědomí jde o ideální příležitost. Druhou výhodou je fakt, že se koná v Praze a je tedy snadno dostupná pro vystavovatele i návštěvníky.
Staré platformy získávají na popularitě. Je to zajímavý úkaz, protože začátkem tisíciletí to vypadalo, že už nějaké osmibity či třeba Amiga nikoho nezajímají a lidé se těchto „krámů“ rádi zbavovali třeba za odvoz. Jenže doba postoupila a najednou je vše jinak.
Najednou mnozí zjistili, že tyto stroje jsou vlastně svědectvím doby, že jsou historickými artefakty, srovnatelnými s různými objekty užitého umění. Pro jiné, mezi něž se počítám i já, pak tyto stroje představují příjemnou vzpomínku na mládí a možnost vyzkoušet si to, co tehdy bylo nedosažitelné. Ano, takovou Amigu 4000 jsem tehdy opravdu nevlastnil a ani jsem neznal nikoho, kdo by jí říkal „pane“.
Zajímavý je v tomto kontextu i fakt, že se mezi nadšenci objevili i mladí a mladší, kteří na rozdíl od nás, veteránů, onu dobu mnohosti platforem nezažili, či měli možnost se setkat jen s velmi pozdní zkušeností koncem devadesátých let, kdy pro „normální“ lidi byly tyto stroje již bezpečně mrtvé. To je samozřejmě velmi příjemné. Také je velmi povzbuzující, že mnozí na těchto strojích stále něco tvoří a snaží se je donutit k vydání maxima výkonu. Ano, představují menšinu, která se nespokojí jen s hraním stokrát dohraných her, ale je to pozoruhodné.
Zhmotněné vzpomínky
Vzhledem k tomu vzrůstajícímu zájmu veřejnosti, který se promítá i do návštěvnosti samotného Bytefestu, se nelze divit, že se objevují i první muzea starých počítačů či herních automatů, případně výstavy na toto téma. Zde má ale Bytefest v jednom ohledu zásadně navrch. Vystavovány jsou zde totiž počítače funkční, na kterých běží hry či různé programy a které si po dohodě s majiteli lze osobně vyzkoušet. Obvykle vám také majitel daný stroj představí, takže se rozhodně dozvíte více, než jen ze strohé popisky na výstavě.
Na druhé straně, samozřejmě tu nelze očekávat takovou mnohost nabídky, jako na specializovaných výstavách. Nejvíce jsou pochopitelně zastoupeny herní stroje. Z osmibitů se jedná o velkou trojku Sinclair/C64/Atari, z vícebitů pak Amiga a Atari ST. Ovšem každý rok lze na Bytefestu najít a vyzkoušet si něco nového. Tento rok to byla jednak téměř kompletní nabídka počítačů Tandy, ale i zajímavá replika jednodeskového prvního počítače Clivea Sinclaira MK-14 a japonský velmi výkonný X68000.
Také prostory jsou poněkud omezené. Zatímco mnohé výstavy zabírají několik sálů, Bytefest se koná ve velmi komorním prostředí kulturního sálu nádraží Praha Smíchov. Nikde v okolí není akce inzerována, takže do otřískaných dveří trefí pouze zasvěcenci, případně ti, kdo si přečtou tři letáčky na vchodu. Vystoupáte po schodech, kde na vás dýchá ta pravá „retrokomunistická“ atmosféra, a jste tam. V doupěti bitů.
Většina z vystavovatelů a návštěvníků se zaměřuje na herní stroje. Asi nejhojněji zastoupená je Amiga (A600 a A1200), následovaná C64, Spectrem a osmibitovým Atari. Profesionální stroje tvoří jednak Amiga 2000 a 4000, Atari Falcon 030, a jsou zde i stroje z poněkud jiné „ligy“, jako SGI O2 či z jablečné stáje pak LC475, IIgs a i klasický Apple IIe.
Nelze zapomenout na československé výtvory – jednak komplet počítače SAPI-1, ke kterému majitel dotáhl až z té daleké moravské metropole spoustu rozšiřujících desek a k tomu bohatýrské osmipalcové disketové jednotky. Vyzkoušet si tento dávný československý profesionální systém je zážitkem samo o sobě. Samozřejmě, nezapomnělo se na klasické PMD 85-3 a i na nesmrtelné IQ-151. Zde mnozí, kteří tento výdobytek lidského ducha ve školních škamnách nepoznali, nemohou při vyzkoušení kulatých tlačítek pochopit, že na tomto se programovalo.
Nejde jen o počítače, ale i lidi kolem nich
Aby si snad někteří nestěžovali, že není co hrát, je zde k dispozici i koutek s herními konzolemi, staršími i novějšími, no a ovladače ve svých rukou zdaleka nesvírají pouze děti. Je ale každopádně hezké vidět, že některé staré hry dokáží nadchnout i dnešní drobotinu.
Bytefest, to ale nejsou jen staré počítače a hraní s nimi, ale i přednášky na různorodá témata s nimi spojená. Tuto sobotu proto bylo možné vyslechnout například vyprávění o československých hrách pro ZX Spectrum, rozebraná byla současná demoscéna, kvíz s poznáváním obrázků z her, ovšem nejzajímavější bylo bezpochyby vzpomínání Ing. Tomáše Smutného.
Jak asi mnozí ví, dvojčata Eduard a Tomáš Smutní stáli u zrodu jednoho z prvních českých mikropočítačů, SAPI-1. Eduard Smutný posléze stvořil i poněkud neúspěšný počítač pro mladé Ondra. Bylo zajímavé jak se tu vzdálenou dobu pokoušel pan Tomáš Smutný (Eduard zemřel v roce 1993) přiblížit nám dnes. Překvapivý byl jistý ostych starého pána, který několikrát zmínil „kolaboraci“ s režimem, neboť ten se výsledky jejich práce chlubil, že tím prý „dohání“ Západ. S takto přísnými měřítky by potom kolaboroval každý tehdejší konstruktér, vědec či odborník, pokoušející se prorazit.
Asi nejlépe dokázal charakterizovat ten neustálý souboj s nedostatkem informací, omezenou součástkovou základnou a omezeností tehdejší věrchušky jeho bratr Eda konstatováním: „My je prý doháníme. Ale kdy je doženeme? Nikdy, protože jdeme jinam...“
Pan Smutný zakončil svou přednášku výzvou, že hlavním úkolem by mělo být motivovat dnešní mladé a zakládat pro ně kroužky výpočetní techniky a „bastlení“. Není dle něj podstatné si hrát se starými platformami, protože to už je minulost. Je sice hezké, že si to mladí mohou osahat, ale je nutné, aby zkoušeli vyvíjet něco nového, stavět roboty a pokoušet se prorazit, abychom nebyli pouze montovnou. Abychom přeci jen konečně ten Západ dohnali.
Nevím, jestli v tomto směru pan Smutný nadšence pro retropočítače zrovna nadchl, ale je nesporné, že taková snaha je rozhodně záslužná. Staré počítače díky své jednoduchosti a dostupné literatuře mohou znamenat pro mladé talenty dobrý začátek. Je skvělé se na ně podívat a neméně podnětné je jejich zkoušení. V tomto směru jsou akce typu Bytefest skvělou možností, jak si na to staré „železo“ sáhnout. Nejlepší by ovšem bylo vytvořit podmínky, aby mladí mohli jít dál.
