Britští a nizozemští odborníci přišli s novým vysvětlením negativní korelace mezi religiozitou a inteligencí. Z výsledků studie publikované v Evolutionary Psychology Science plyne, že náboženství je tzv. „vyvinutá doména“, o které lze uvažovat jako o instinktu.
„Pokud je náboženství vyvinutou doménou, pak jde o instinkt a inteligence – v racionálním řešení problémů – může být chápána jako to, co zahrnuje překonání instinktu a intelektuální zvědavost,“ uvedl jeden z jejích autorů, Edward Dutton z Ulster Institute for Social Research.
To, že mezi, že mezi náboženskou vírou a inteligencí existuje značná negativní spojitost, ukázala metaanalýza 63 studií provedená Mironem Zuckermanem, Jordanem Silbermanem a Judith A. Hall. Samozřejmě to však neznamená, že věřící člověk nemůže být mnohem chytřejší než spousta ateistů – řeč je pouze o průměrné inteligenci.
Dutton a jeho kolega Dimitri Van der Linden z Rotterdam University se mj. zaměřili na generický vztah mezi instinktem a inteligencí. Přitom je zajímala především problematika instinktu a stresu, neboť lidé mají tendenci jednat mnohem instinktivněji (a současně mnohem méně racionálně) v těžkých životních obdobích. A to, co nám v takových časech pomáhá se s tímto chováním vypořádat, je právě inteligence – racionalita.
„Je-li náboženství skutečně vyvinutou doménou - instinktem - pak se mu bude lépe dařit ve stresovém období, kdy lidé budou inklinovat k instinktivnímu jednání. A pro toto existují jasné důkazy,“ konstatoval Dutton. „Mimo jiné to znamená, že inteligence nám dovoluje jaksi zabrzdit a zamyslet se nad vzniklou situací i možnými následky našich činů.“
Právě tato schopnost má prý rozhodující důsledek pro naše schopnosti řešit různé problémy. Je rovněž velice důležitá z toho hlediska, že už nás obklopuje úplně jiné prostředí než dřív. Jinak řečeno, náš způsob života se za posledních 11 000 let dramaticky změnil a instinktivní chování by někdy mohlo být kontraproduktivní.
Zdroj: Springer, Personality and Social Psychology Review
